Sobota už byla mnohem akčnější. Onehdá mě Primož pozval, jestli se nechcu přidat k nácviku záchranných akcí pro případ zemětřesení v Idriji. Letos to je totiž přesně 500 let od zemětřesení, které tehdejší Idriju postihlo. Tak jsem si řekla, proč ne? Může být sranda. Primož sliboval, že to bude větší sranda, jak minulou sobotu (to jsem se Andrejem a Primožem nechala přemluvit, ať s nima jedu na party s Šebrelje. Všechno je už jenom lepší jak Šebrelje :D) Taky to byla příležitost jak se mrknout do idrijského dolu. Idrija totiž začala prosperovat a duševně upadat (je zde největší ústav pro duševně choré jižně od Alp. To možná mnohé vysvětluje :D) díky těžbě rtuti. Ale nejen díky tomu je Idrija známá. Zatímco muži byli zalezlí v dole, ženy paličkovaly krajky.
Původně mi říkal Primož něco v tom smyslu, že budu simulovat zraněného v dole, s čímž jsem za podmínky, že mi nebudou dávat umělé dýchání, souhlasila. Ale nakonec bylo všechno jinak a já se ocitla na druhé straně barikády - mezi zachránci ;) Kromě složek slovinského integrovaného záchranného systému (nevím, zda to mají integrované, ale tak abych to nemusela vypisovat. Prostě hasiči, včetně dobrovolných, policajti a záchranka) se simulace záchrany, v tomto případě v dole, zúčastnili také speleologové, včetně několika speleozáchranářů (a mě ;). A byl to fakt zážitek :D Půl dne jsme jen tak zevlili na kafi a pivě (Ráno na kafi, když jsem se dožadovala klíčů od auta, bo jsem tam nechala peníze, Klemen říkal, že není třeba, bo ve Slovinsku je všechno zadara. Ona to tak úplně pravda není, ale pro tentokrát to alespoň v mém případě pravda byla ;) Jsou to pohostinné lidé ti Slovinci) a čekali, až to teda začne, nikdo moc nevěděl, která páčka, ačkoliv byl jakýsi rozvrh akce. Ale při skutečném zemětřesení též do poslední chvíle nic nevíte, že.Pak se ovšem rozezněla siréna a šlo se do akce. Speleologové v plné zbroji, včetně cajků (bylo to takové divadýlko, no. V tym dole to rozhodně nebylo na lana) vyrazili do nitra země hledat raněné.
Klemen se hned ujal blondýnky se zlomenou rukou a zbytek ošetřoval a chystal k transportu na povrch těžce zraněnou brunetku. Já jsem jen přihlížela a snažila se nezavazet, bo už tak jich okolo ní bylo dost. Ale aj tak prej budu ve slovinské televizi ;)
Děvčata byla nakonec úspěšně ošetřena, zbývalo je dopravit na povrch a předat doktorům k ošetření. V případě blondýnky se zlomenou rukou to bylo v pohodě, protože ta mohla jít po svých, těžce zraněnou brunetku ovšem museli jeskyňáři dát na nosítka a na nich ji vynést nahoru. To jsem jim rozhodně nezáviděla, protože převýšení bylo celkem slušné. Ale tak bylo jich na to 6, tak to zvládli a v pořádku ji předali k ošetření ;)
Vrcholem dne byl ovšem přílet záchranného vrtulníku (při tom jsem si vzpomněla, že už jsem to vlastně zažila v reálném životě onehdá v Alpách. Naštěstí také tam vše dobře dopadlo). Vypadalo to každopádně fakt akčně. Spuštěním zraněného z okna půdy pak akce skončila.
Jakožto účastníci nácviku jsme měli nárok na oběd ve školní jídelně (Primož zavzpomínal na svá mladá léta a na důvod, proč nesnáší špenát. Počítám, že podobnou zkušenost máte všichni - jak nad vámi stáli učitelky a nutily vás sníst všechno, co jste měli na talíři /v tomto případě navíc kovovém/). Po obědě jsme se šli podívat na nástup záchranných jednotek, hovořila k nim i ministryně obrany. Celou akci jsme pak zakončili jejím hodnocením u piva. Z hlediska záchranných prací měla své mouchy, ale i tak bych ji osobně hodnotila jako zdařilou ;) A prej pak bude možnost si někdy prohlédnout důl pořádně, včetně neturistických částí, tak snad to ještě stihnu ;)
Na fotky z pátku a ze soboty se můžete podívat zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat