Ptuj

Jako pokračování karnevalového maratonu (zítra nás čeká karneval na kolejích aneb to zas bude v Rožné dolině nablito. Ale v rámci družby jsme se přemýšleli o tom, že se zúčastníme a taky lepší být součástí, než sedět na pokoji a nasírat se tím, že je všude bordel. Ovšem kamarádi z patra mi teďka říkali, že to skutečně nestojí za to, tak se asi rači budem družit na patře) jsme s Koňárem vyrazili do Ptuje, bo je vyhlášená svým masopustním kurentovanjem. Kurenti jsou do zvířecí kožešiny převlečené postavy s maskami a vyplazenými jazyky, kteří tančí břišní tanec, kterým rozeznívají zvony, co jim visí u pasu, čímž vyhánějí zimu.
Když jsme přijeli do Ptuje, tak tam sice byly kolotoče a ňáké ty stánky s občerstvením (3 deci kuhanoho vína za 3 eura, i tu kranjskou klobásu jsme mohli konečně vyzkoušet /ona teda možná nebyla kranjská, ale my jsme se shodli na tom, že ji za kranjskou budeme považovat, ať si můžeme odškrnout další položku ze seznamu "Co musíte vyzkoušet ve Slovinsku"/), ale jinak to moc nevypadalo, že by se mělo něco dít, ulice byly poloprázdné (fakt by nás zajímalo, kam schovali všechny ty účastníky pochodu). Ovšem, když to mělo začít, najednou se po obou stranách ulice, kterou měl jít průvod, vytvořily davy jako kdyby tama měla projíždět Tour de France. Každopádně tu bylo víc lidí jak v Benátkách, když jsme tam byli, PR mají Slovinci zvládnutou dobře.


Průvod trval asi 3 hodiny a kromě množství kurantů (kteří se mi líbili nejvíc, bo to byl aspoň folklór), v něm šli nějaká ta zvířata, lentilky, Římané apod. Také tu byly asi dvě skupiny "Cigánů", ale tyto masky nás vůbec nepřesvědčily (byli to normálně obarvení gádžové), kór když hráli dechovku. Ale třeba to mělo nějakou xenofobní symboliku, že kromě jara se vyhání i Romové, to nevím. Často jsme viděli a hlavně slyšeli práskání bičem (a měli trochu strach, aby nás nešlehl, bo ty biče byly fakt obrovské). Po pěšácích začali jezdit alegorické traktory, některé i s politickým podtextem (celý průvod např. uzavíral alegorický traktor "Guantanamo"). Tož bylo to rozhodně zajímavé a říkám si, že příště musím konečně vyfachčit masopust či hody na nějaké dědině u nás.
Ovšem Ptuj není zajímavá pouze kurentovanjem, ale je tu taky např. nejstarší (má 750 let) vinný sklep Slovinska (ale ten jsme nenavštívili, ochutnávku značkových vín si necháváme k příležitosti návštěvy rodičů, zatím zkoušíme vinnou stezku Rožnou dolinou - téměř v každém baráku na kolejích je nějaký ten Lord of the drinks alias dodavatel domácího vína, které je levné, poměrně dobré a hlava z něj nebolí). Taky tu najdete Orfeův památník (toho času zřejmě v opravě, protože je zakryt), nějaké ty kostely, galerie, divadla, klášter a na kopcu je hrad. Mým cílem, vyhlédnutým v průvodci, byla socha sv. Floriana, bo bedekr ho popisoval jako světce sedícího na obláčku a z něj hasícího kýblem hořící dům. Ovšem průvodce se opět spletl, nejspíš smíchal dvě sochy dohromady, protože na jedné byl sv. Florián sice na obláčku, ale kýbl vyléval andělíček, a druhá socha představující stejného svatého byla bez obláčku. Už tomu průvodci pomalu přestávám věřit.
Každopádně výlet dobrý, pokud budete někdy touhle dobou ve Slovinsku, nenechte si kurentovanje v Ptuji ujít. Zatím aspoň mrkněte na těch pár fotek, co jsem stihla vyfotit, než se mi ve foťáku vybila baterka.