Škocjanske jame

Onehdá mi Bubák říkal, ať určitě navštívím Škocjamské jame, že sice turisťárna, ale i tak to stojí za to. Též je to jediná slovinská památka UNESCO a kromě toho jsou tyto jeskyně zapsané aj na seznamu Ramsarské úmluvy pro mezinárodně důležité mokřady. Takže návštěvu jsem rozhodně na někdy plánovala. A když Hana - informační specialistka na couchsurfingu našla informaci, že tuto neděli v 10:30 prohlídka zadarmo, neváhala jsem a naplánovala výlet. Vytáhla jsem ještě nějaké další lidi, tak se ve mně ozvala informační zodpovědnost, protože vím, jak to se mnou bývá, tak jsem si řekla, že bych si tu informaci vypuštěnou do světa raději měla ještě ověřit. To se mi ovšem nepodařilo, tak jsem pak ráno na autobusáku rači všechny předem upozornila, že se taky klidně může stát, že to zadarmo nebude, nebo tam bude nějaké ALE.
Dojeli jsme do Divače, odkud podle průvodce, kterého jsem ovšem nechala doma a vzala si jen mapu z druhého (Koňár tu teďka asi týden nebyl, tak jsem si pučila jeho průvodce, bo mi jednak přijde lepší a druhak toho svojeho už mám za tu dlouhou cestu vlakem sem přečteného aj pozpátku), měla vést dobře značená cesta až k jeskyni. Ňáká dobře značená cesta by tam sice byla, ovšem to byla naučná stezka, která nás vedla někam úplně jinam, což jsme záhy zjistili, tak jsme to pak střihli přes les a doufali, že to na tu půl 11 nějak stihnem. Nakonec jsme měli jen asi 10 minutové zpoždění, ovšem, jak se dalo čekat, paní v pokladně o nějaké prohlídce zadarmo nic nevěděla a tuto možnost rozhodně popřela. Tak ale když už jsme absolvovali takovou strastplnou cestu, tak jsme si řekli, že do toho vstupného zainvestujem. Studentské stálo 11, což je celkem dost, ale mi Ekouš říkal, že bych měla mít nějakou slevu na vídeňskou speleo průkazku a taky, že jo, a paní ji ani nechtěla vidět, takže jsme se za jeskyňáře vydávali všichni a měli to tak za otrocké vstupné ;) A ta jeskyň za to fakt stála. Byla obrovská - řeka Reka zde vytvořila jeden z největších podzemních prostorů v Evropě (délka 380, šířka 120 a výška 146 metrů) - a s parádní výzdobou (stalagnity prapodivných tvarů, záclony atd. atd.) Škoda jen, že jsme to prolétli poměrně rychle :( V jeskyni se nesmělo fotit, což by mi ani tak nevadilo, ale foťák to ani tak ňák nezvlád, tak si musíte nějaké fotky vygůglit ;)
Vstup sice zadáča nebyl, ale autobus do Divači už jo, tak aspoň něco ;) A v busu zpět jsme též ušetřili, bo nejdřív nám to konduktor naúčtoval za 39, ale mi jsme mu vysvětlovali, že tam jsme za 5 lidí platili 35, bo máme nárok na 20% skupinovou slevu, tak se šel poradit s řidičem a pak nám navrhl, že za 20, ale bez lístku, tak jsme na to přistoupili (doufám, že se s tím řidičem aspoň rozdělil spravedlivě).

Celje aneb jak jsem se vloupala do hradu

Hana moloděc si řekla, že nebude sidět na žópě a vyrazí někam na výlet, navíc podle plánu pracovní dny - škola, víkend - výlety. Oko mi v průvodci mimo destinací CK Hana (na katalogu se již pracuje) padlo na Cejle, bo je to historicky významné místo (nejřív přišli Keltové. Ty pak nahradili Římané. Římany vyhnali Hunové. Po nich dorazili Slované. Slovany odlifrovali Němci a ty po válce zas komunisti, přičemž využili jejich zákopů k tomu, aby zde pohřbili své odpůrce). Taky je to třetí největší město Slovinska (má ňákých 47 tisíc obyvatel), tak to vypadalo nadějně. Svého času se Cejlu dokonce přezdívalo "druhá Trója". Ale přátelé, je to díra. Za chvílu nemáte co dělat, studentské meníčko mají akorát v Macdonaldu (už to víckrát neudělám, věřte mi) a na nádru nemají čekárnu, kde by se dalo vyzevlit před odjezdem vlaku.
No, ale abych městu úplně nekřivdila, je zde k vidění například záložna navržená Plečnikem (na to jméno ještě párkrát narazíte), dva kláštery, z nichž jeden později sloužil jako vězení, nějaké ty renesanční domy atd. Ovšem historické centrum jsem obešla fakt za chvilu, tak jsem nad mapou vymýšlela, kam bych ještě šla. Přes řeku měl být klášter a poblíž římská svatyně. Klášter jsem našla snadno, na svatyni jsem se ptala několika lidí a nikdo nevěděl. Přitom tam mají těch památek fakt pár, tak by aspoň mohli vědět kde. Například mládežnící, co jsem se jich ptala, to měli hned za rohem. No, ale nakonec jsem to našla sama ;)
Na protějším kopcu se tyčil hrad, tak jsem si nejdřív říkala, že pohled z dálky mi bohatě stačí, kór když mě hrady ňák moc neberou. Tož ale pak jsem si zas řekla, že za svých 9,92, co jsem dala za zpáteční lístek, nepojedu hned zpátky a též bych si neměla ujít místní nejdůležitější atrakci. A ta studentská meníčka se taky sama nespálí.
Zkratkou přes les to bylo 40 minut, ovšem nahoře mě čekalo co? Zavřený hrad. Ale s tím jsem i tak trochu počítala, bo takové věci se mi na výletech stávají. A navíc při pozornější prohlídce vrat jsem zhodnotila, že tou škvírou dole se protáhnu, ňákou tu plazivkovou průpravu už mám a ty gatě jsem beztak chtěla v nedělu prát. Tak jsem se záhy ocitla uvnitř hradeb a jen jsem doufala, že na mě někde nevybafne nějaký pes nebo tak něco. Ale naštěstí ne, tak jsem si hrad prohlédla (doufala jsem, že pojištění Alpen ferein se stahuje i na případný pád z hradeb), když tu se tam objevila nějaká paní. Počítám, že plazivku nezdolávala a druhý vlez, co jsem objevila, vyžadoval pro změnu přelézání, tak si říkám, že nejspíš kastelánka. Sice jsem měla takových 40 let a kilo k dobru, ale kdo ví, co tam mají schované všecko za zbraně, tak jsem se rači zas vytratila.
Večer jsme byli s Irinou a Poláky na tanečního festivalu Gibalnica ve staré elektrárně. Představení bylo celkem šokézní (polonazí až nazí herci, sex s ledním medvědem, transsexualita, homosexualita atd.), ale nic moc víc.

Příště se můžete těšit na další díl ze série Hana-informační specialistka a snad se i dostanu k tomu na net konečně hodit ňáké fotky ;)

Pokračujem

Tak mám za sebou první týden. Jeho pracovní část probíhala ve znamení büro tripu a animačního workshopu, jehož výsledek můžete vidět další neděli (tj. 6. 3. 2011) v 21 hodin v Menze pri koritu ;) A výsledek büro tripu? Nic moc. Čék by si řekl, že šak jsme v EU, tak jaképak s tím medle sraní, ale chyba lávky! Nachodila jsem už tolik kilometrů jak při büro tripech v Rusku (ale říkám si, že aspoň tak nějak vykompenzuju ta studentská meníčka - tady je totiž systém studentských bonů, díky kterým za 2 až 4 eura dostanete oběd skládající se z polévky, obrovské porce hlavního jídla, salátu, pití a dezertu, takže studijní pobyt ve Slovinsku rozhodně nepatří k těm, na kterých zhubnete), přišla o 7 fotek, 10 euro, nesnáším spojení "upravna ednota", nad tím, že se po mě všude chce adresa trvalého bydliště už se též nepozastavuju (na co jim to je?) a získala jsem pocit, že studovat začnu někdy ke konci semestru. Má studijní předsevzetí postupně berou za své, bo většina předmětů je beztak ve slovinštině, takže se mé možnosti výběru postupně zužují. Naháním vyučující, abych se s nima domluvila, ti tam beztak nejsou, takže zatím jsem se vtěrla jen na jeden seminář, jehož půlku vede Ruska, takže aspoň ta půlka bude v ruštině. Pobavila mě jedna lektorka, která mi na můj ruský mail odpověděla slovinsky. Tož uvidíme, jak mé studium zde dopadne, příští týden bude další kolo obíhání. Na FSS, kde jsem si chtěla zapsat předmět o nových médiích, to šlo naopak až příliš snadno, ale zas se po mně chtěla prakticky jen domácí příprava, bo přednášky naživo jsou ve slovištině, anglicky jen ty online, tak jsem si říkala, že domácí přípravu si můžu dát i jindy a jinde a též jsem si vzpomněla, že bych měla vlastně psát bakalářku, tak jsem svou přihlášku na FSS zase stáhla a budu asi jen taková černá duše toho kurzu, která si stáhne ty materiály, ale přečte si je jindy ;)
No, ale našla jsem konečně barák, co mě onehdá uchvátil (ale ten vám ukážu jen naživo), takže dušička je spokojená :)

Můžem začít!

Tož jsu tu! Cesta byla dlouhá a náročná (co že jsem řešila ňákých 40 minut přestupu z EC na jiné EC ve Vídni, ale pak mě rodiče upozornili na to, že v Hranicích mám na přestup z osobáku na rychlík minuty jen 4 a že bych teda rači měla jet dřívějším spojem, což v mém případě znamenalo ve 4:00. Pro jistotu mě sen o tom, že jsem zaspala i ten druhý vlak vzbudil už o půl 3...), ale nakonec jsem v pořádku dorazila. V Ljubljani mě na nádru čekala Koňárova spolužačka Irina, která měla klíče od Koňárova pokoje, kde jsem měla nocovat. Na Koňárových kolejích byl celkem bordel, děcka kouřily na chodbě prakticky před dveřma do Koňárova pokoje a dělaly bordel, tak jsem začala doufat, že dostanu jiný barák (Franta mi onehdá říkal, ať chcu čtyřku). Což se mi naštěstí povedlo a skutečně bydlím na čtverce. Sice ne v buňce (dělaj machry a hajzl maj na chodbě), ale aspoň je tu celkem klid, zatím. Uvidíme, jaká bude první noc. Ale spolubydlící se prej furt učí nebo spí, říkala Španělka, co tu bydlela přede mnou, tak vypadá to, že klidu bude dost ;) Též jsem hned dostala uživatelské jméno a heslo k netu, takže můžem být v kontaktu (samotné nastavení připojení mi však trvalo asi hodinu, ale hana - informační specialistka to nakonec zvládla ;)
Dneska jsem absolvovala první büro trip a ráda bych podotkla, že jak mi každý říkal, že v Ljubljani je všecko blízko, tak si to nemyslím, bo jsem se nachodila dost. Pravda, určitou roli jistě hrál můj orientační smysl (jenom tu blbou Upravnou jednotu jsem hledala asi půl hodiny. Ale do školy už trefím. Akorát chci vyfachčit ňákou zkratku. Zpátky na koleje mám ještě furt problém, ale tak jsu tu teprv den, tak nemůžu chtít žádné zázraky, ne?), každopádně mám v plánu si pořídit kolo. No, každopádně cíl mého prvního büro tripu - bony na jídlo - splněn (registraci k pobytu a předměty si nechávám až na büro trip no. 2, to jsou holt ty priority ;)
Už jsem stihla i ochutnat místní kulturu, bo jsem s Irinou šla do divadla Glej na představení/performance jednoho profesora, co na jejich fakultě učí. Byl to něco jako výklad k vývoji jeho performancí, místy taktéž performance. Sice jsem tomu moc nerozuměla, bo to bylo slovinsky, ale i tak to bylo zajímavé. Malá ochutnávka jeho stylu zde.
O víkendu mám v plánu zkoumat město, takže se brzo můžete těšit na další příspěvek (docent Dohnal se sice těší na další strany bakalářky, ale při pohledu do ISu jsem zjistila, že mi ten seminář přece jen už zapsal, čímž mé předsevzetí dát před koncem semestru (tzn. do neděle) dohromady ještě aspoň stránku pomalu bere za své...)