Hudební zážitky aneb na záchodě s A. Hackem

V Ljubljani se furt něco děje, ale kdo to má všecko stíhat, když se toho chce tak moc do školy a též trvalo, než se člověk rozkoukal? Nechala jsem si ujít několik dobrých koncertů (Freddie Miller myslím nehrál, ale snad brzo bude ;), ale některé jsem si ujít nenechala. Onehdá mě zaujal obrázek na jakémsi letáku (tímto způsobem jsem se ostatně dostala i k tomu animačnímu workshopu) a on to byl program kina (on to není tak úplně jenom biograf) Šiška. Ihned jsem si tam vyhlédla dva koncerty a na oba vyrazila. Prvním z nich byl tenhle (ta jména jsou moc složitá na to, abych si je zapamatovala). Hoši sice začali o hodinu pozdějš a hráli jen asi půl hodiny (myslím, že dýl by se to ani nedalo vydržet), ale bylo to super! Ovšem reakce publika poměrně vlažná, asi ne každý má rád hluk. Ano, byl to prostě noise a ať mi nikdo netvrdí něco jiného, doprovázený videoprojekcí a bylo to supr. Ostatně, přesvědčte se sami (ale musíte si to pustit pořádně nahlas, jinak to nebude to pravé (ačkoli na tom videu, co jsem našla, je to ještě poměrně poslouchatelné) ;)
Druhým, dnešním koncertem, byl koncert Alexandra Hackeho (basák Einstürzende Neubauten), Danielle de Picciotto (zpěvačka "Space Cowboys", spoluzakladatelka Love Parade), Chris Hughese (bubeník z Fatal Shore), Julee Cruise (řekla bych, že ta byla hlavní hvězdou večera. Není divu, bo nazpívala například ústřední song z Twin Peaks a taky k některým Lynchovým filmům, hudebních projektů ma za sebou víc než dost. Ovšem nakonec bylo všechno jinak, jen čtěte dál), Kid Congo Powers (ten prošel The Cramps, Gun Club, The Bad Seeds, Hugo Race & The True Spirit) a Khana (všestranný electroclash bavič, jak bylo napsáno v programu). Ti, co mě znají, vědí, že jsem velký Hackeho fanoušek, a tak jsem si ten koncert nemohla nechat ujít. Taky jsem minulý týden na slovinském radiu Student slyšela písničku a říkala jsem si "jestli pak to není Hacke?", tak jsem to musela rozřešit ;) Byl to on, přátelé!
Jak jsem šla před koncertem čůrat, připomnělo mi to mé zážitky s Einstürzende Neubauten (kdo to neví, tak Hacke je zakládajícím členem. A je to moje nejoblíbenější kapela. A Hacke můj nejoblíbenější člen této skupiny) - první koncert - v první řadě, druhý koncert - na afterparty se skupinou (alias "na kafe a dortík s Einstürzende Neubauten"), kdy jsem si říkala "co přijde dál?" a odpověděla si, že příště bude "na záchodku s Alexanderem Hackem!" Tak jsem si řekla, že mám jedinečnou příležitost tento plán uskutečnit.
Nejdřív hrál Hitman's Heel alias Hacke, Picciotto, z které se vyklubala Hackeho manželka (jsou dost cool pár, dneska mě svou image zaujala víc Picciotto, než můj oblíbenec Hacke. Akorát jsem si říkala, jestli pustí svého manžela na záchod s fanynkou...) a Hughes. Byla to klasa! Ve zpěvu se střídali manželé Hackeovi a oběma jim to šlo, paní Hackeová je vůbec asi dost šikovná, hrála na klávesy, na různé podivné strunné nástroje a udělala moc hezkou projekci. Jestli vás zajímá, co to bylo po hudební stránce, tak si přečtěte, co k tomu píšou oni. Já se v hudebních stylech a žánrech nevyznám, mi se buď něco líbí, nebo ne ;)


Photo: Mankica Kranjec

Pak se chystali další vystupující. Cosi tam na kytaru zkoušel borec, co vypadal jak ňáké ucho z 50. let (měl hnusný béžový oblek, trochu míň hroznou hnědou pruhovanou košili, brýle s tlustými skly a knír), tak jsem si říkala, že jestli je skutečně vystupující a ne jen ňáký poskok, že to bude sranda. A taky že jo! Když se rožla světla na pódiu, borec skutečně přišel i s kytarou a stoupl si k mikrofonu. Jako další přišel borec, co měl hodně špatnou hiphoperskou image, ovšem pak přišlo něco, co je oba naprosto zastínilo! Hana Zagrová!!! Jako fakt! Věřím tomu, že to byla fakt ona. Že to na nás s tím popíkem jen hraje ("dělá Zagorku") a ve skutečnosti se naplno věnuje experimentálu. A šlo ji to, lepší jak Bludička Julie či Duhová víla.
Ovšem Zagorku to pak ňák zmohlo (šak má už též svoje léta) a odpotácela se do zákulisí, aby tam nechala hochy samotné. A ti rozjeli vtipnou diskošku, bylo to fakt super. Šak se mrkněte (tahle sice není moc diskotéková, ale tak pro ukázku) Pak se vrátila Zagorka a nakonec došli i Hitman's Heel, aby nám předvedli starý dobrý rock'n'roll. A bylo to supr.
Po koncertě byli všichni u stánku se suvenýry, tak jsem si řekla: "Teď mám šanci!" a též jsem si vzpomněla na své životní heslo "Líná huba - holé neštěstí" (naposled se mi to vyplatilo v neděli, kdy jsme s Koňárem každý dostali po flašce vína). Tak jsem zašla za Hackem, jestli ho můžu o něco poprosit. Akorát zrovna, když jsem mu začala vysvětlovat, proč s ním chcu na záchod, přišel ňáký jeho kámoš a začli se spolu bavit. Tak jsem neváhala a abych neztrácela čas, zeptala jsem se manželky, jestli mi to dovolí a pak jsem se zeptala prvního, koho jsem viděla s foťákem, zda by mi neudělal fotku (svůj jsem si nebrala. Ňák jsem už vycvičená z těch českých akcí, že se nesmí pořizovat záznamy a fotky). A zrovna jsem oslovila nějakou profi fotografku. Prej to sice normálně nedělá, ale asi jsem se na ni hezky usmála, tak svolila (a to ani nevěděla, do čeho jde). Už zbývalo jen zpracovat Hackeho. Ten se na to moc netvářil, ale já s andělským úsměvem řekla, že jeho manželka mi to dovolila (resp. řekla, že to záleží na něm, což řekla i jemu), tak nakonec svolil ;)