Taky představa skupinového výletu mě zas tak nelákala, protože vím, jak to dopadá. Ale tak jel aj Koňár, tak byla ňáká šance, že se bude s kým trhnout) rozhodla, že se přidám, protože kdy zas budu tak blízko Benátek (z Ljubljany slabých 4 - 6 hodin vlakem)?Vyráželi jsme (ve složení: 1 polský pár, Irina, Bulhar Plamen, milující Irinu, flegmatik Roman, Koňár a já) v noci a do Benátek dorazili v 7 ráno. Počasí nám skutečně přálo a Benátky nás přivítaly deštěm se sněhem a zimou. Leč nezbývalo než vyrazit do ulic a najít hostel, který jsme měli zamluvený. Ten jsme našli, leč ubytovat jsme se mohli až odpo, tak jsme se po té, co jsme si na záchodě s pomocí sušáků na ruce vysušili boty, rozhodli zkrátit si čekání návštěvou paní Guggenheimové. Paní Guggenheimová byla svého času také paní Ernstovou a kromě Maxových obrazů má ve sbírce též Picassa, Miró, Dalího, nějaký ten Braque, Modriana a další.
Pak už jsme se mohli ubytovat, čehož jsme využili k dohnání spánkového deficitu z cesty. Vybrala jsem si skutečně "nejlepší" postel - měla prasklých několik příček, takže byla taková vlnitá a já se do ní propadala, takže to za moc nestálo, takže když Koňár odpoledne vyrážel do města, přidala jsem se k němu. Naše obavy z ulic plných lidí se ukázaly jako liché, na to, že probíhal karneval, bylo venku celkem málo lidí, možná to bylo tou zimou. Rozhodli jsme se, že si též koupíme ňákou masku, výběr byl obrovký, ale ceny byly poměrně vysoké, ale když už jsme si říkali, že v Benátkách asi žádný vietnamský stánek neobjevíme, narazili jsme na něj a plni radosti jsme investovali do masky (další den jsme samozřejmě potkali ty masky ještě levnější, ale tak co už. Mě uklidňuje, že aspoň deštníky všude stály stejně), abychom splynuli s davem, který tam vlastně nebyl.
Večer se k nám připojil zbytek (kromě Romana, který byl nemocný a dal přednost odpočinku) s cílem najít nějakou party, čehož jsme se už neúčastnila, bo jsem po těch pár hodinách byla celkem promrzlá a na nějaké ožralé Taloše též nejsu zvědavá a vzhledem k výhledovým plánům (jako např. koncertu či premiéře našeho animovaného výtvoru) a spánkovému deficitu. A taky si myslím, že jsem skutečně o nic nepřišla ;)Další den jsme měli vypadnout v 11, což jsme též udělali, ovšem tentokrát nás čekaly Benátky plné slunce, tak to bylo fajn. S Koňárem, vínem a lahváčema jsme se po čase od skupiny trhli. Šak určitě víte, jak to při skupinových výletech chodí - jeden chce tam, druhý zas tam, třetí jde někam a ani neví proč a všichni dohromady jsou nasraní + jsou nasraní na ty, co si to udělali jinak a trhli se, k tomu si přičtěte jednoho zamilovaného mladíčka, který si od výletu kdo ví co sliboval, ovšem jeho očekávání byla zklamána. Též jsme měli s Koňárem společný plán, resp. absenci plánu, protože jsme chtěli jen tak bloumat ulicemi a zevlit. A taky že to bylo fajn. V ulicích už bylo o poznání více lidí, jak včera večer a plno z nich maskovaných. Masky byly vesměs v takovém jednotném klasickém stylu, ale občas se nějaké světlá výjimka našla. S Konárem jsme si vyhlásili soutěž o nejlepší masku bez masky a i ta měla několik adeptů. Takže výlet byl dobrý ;)
A abychom tématicky alespoň trochu zůstali ve Slovinsku, tady něco pro fanoušky mých hudebních objevů ;)
Koňár má dobrou pocahontas bundu:)
OdpovědětVymazat