Jak jistě všichni víte, Sarajevo je hlavní mšsto Bosny a Hercegoviny a zabili tam Ferdinanda, parchanti. V roce 1984 se zde konaly zimní olympijské hry a v letech 1992 - 1995 bylo město obléháno Srby, což jsou dvě události, ze kterých se město dodneška ještě tak úplně nevzpamatovalo. Kromě toho se Sarajevo, stejně jako celá země, vyznačuje tím, že tu je na každém rohu mešita. Pravoslavné či katolické kostely a synagogy se vyznačují výrazně menší četností. Ale i díky tomu má město jinou atmošku než většina evropských zemí. Úzké ulice vyvolávají mírně klaustrofóbní pocit. Ale sehnali jsme zde konečně známou slovinskou vinnou odrůdu Vranac, pěstovanou v Makedonii či Černé Hoře ;)
Ubytovali jsme se přímo v centru v hostelu, kde byl dostatek postelí a především sprch a záchodů (my jsme se toho nebáli a zkoušeli různé místní speciality od čevabčiči přes kysané mléko a čerstvou zeleninu, prostě přesně proti všem doporučením z každého průvodce. Tož ale pilně jsme to desinfikovali rakijou, takže pohodinda). Tomáš má tutorku ze Sarajeva, takže od ní měl nějaké tipy, co vidět a kam zajít a my méně organizovaní jsme ho ze začátku následovali (například do tunelu spásy, který představoval jediné spojení s okolním světem v době blokády města. Místní jej prokopali pod letištěm, obsazeným vojsky OSN a proudil jím materiál, potraviny a léčiva ze svobodného území do okupovaného Sarajeva. V dnešní době je z něho zachováno už jen asi 6 metrů, ale je u toho muzeum, kde se dozvíte, jak to s ním bylo), ale postupně anarchie narůstala a my si občas též prosadili svou (já jsem chtěla vidět místo atentátu a pak Eifelův most /protože Eiffelovu věž v Paříži viděl kdekdo, ale kdo se může pochlubit, že viděl Eiffelův most v Sarajevu? ;) Když jsem viděla, co jsem chtěla a taky protože se mi nechtělo jít z jednoho konce města na druhý, bo jsem se tam pořádně ani nepodívala, tak jsem se od skupiny trhla (René to udělal už dřív) a bloumala ulicemi. Přitom jsem potkala Peršana jménem Sha, který pak bloumal se mnou, jsme si povídali a aj na to bosenské kafe jsme zašli (ale nepozval, sviňa. Jsem mohla mít splněnou metu, co jsme si s Katkou vytyčily - pozvání na kafe od nějakého místňáka. No, on to sice nebyl místňák, bo byl z Teheránu a navíc jsme pak s Katkou došly k tomu, že se nám to vlastně už splnit podařilo předtím, tož ale i tak. No jo, chudí umělci. Sha byl totiž malíř. Jako malíř jako malíř. Ale kdybyste potřebovali vymalovat pokoj, tak se tomu též nebrání ;) Tož jsme se pak ještě domluvili, že se k nám večer přidá, jak pudeme s vínem zevlit někam na kopec, což se taky stalo a pak nás vzal nejdřív na rockenrollový koncert, ze kterého se vyklubal ambient a bylo to v takovém sarajevském FAVU a pak ještě na rockový koncert, ze kterého se vyklubal psychedelic rock, něco jako bosenští Plastici. Tož dobré ;) A taky jsme se naučili pár perských frází (viz název tohoto příspěvku) ;)
V Bosně a Hercegovině se mluví v podstatě srbochorvatsky, což je jazyk, kterému lze lépe rozumět jak slovinštině, leč nějaká ta zrada se tam občas vyskytne, takže třeba z naší plánované snídaně v podobě hemenexu se vyklubala játra. Ale byla výborná ;)
Ze Sarajeva jsme to vzali přes Mostar, jehož mosty patří mezi památky UNESCO. Tož taký Bosenský Krumlov.
A z Mostaru jsme si to zamířili do Chorvatska k móřu (takže už mám za sebou dokonce dvě dvolené v Chorvatsku). No, kdyby bylo po našem, tak to celé prozevlíme v Sarajevu, bo tam bylo levnějš a už jsme tam měli aj ňáké kámoše, ale jak už jsem psala, my se akorát vezli. Se starou židovskou kapitalistkou jsme nakonec usmlouvali nocleh za přijatelnou cenu, zahráli si hru z ranných dětských let na svatbu, taky bojovku o bludišťáky a pořádně se vyčvachtali v móřu, takže nakonec dobré ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat