Ve Slovinsku je teď pěkně, svítí slunko a je teplo (občas jen na sukňu, tričko a sandále ;), což se, pravda, moc neslučuje s učením (asi po Tomášově vzoru napíšu panu děkanovi, jestli by nebyl tak hodný a neposunul mi termín odevzdání bakalářky), případně s pořádným spánkem (bo se učíte nočju), ale tak za měsíc a půl jedu dom (pokud mi teda paní Petra nenapíše, že by se našly ještě nějaké peňauze na prodloužení pobytu o jeden měsíc), tak musím ještě něco stihnout, ne?
Takže když se mě v sobotu Andrej zeptal, jestli s nima nechcu jet na Krvavec, tak jsem ani moc dlouho neváhala a kývla na to. Jsme se totiž předtím bavili o tom, kdy zas půjdem někam do hor, tak nakonec byla příležitost hned ;) Sice jsem nakonec nesehnala žádného sparring partnera (Andrej byl ve vzduchu), který by šel se mnou, ale nakonec jsem to zvládla sama, i bez mapy a neztratila jsem se. Bylo to asi moje "tenkrát poprvé" - sama v horách, co neznám, navíc v cizí zemi, ale zvládla jsem to ;) A stále zvyšuju, bo Krvavec má 1853 m.n.m a Zvoh, který je za ním a kam jsem též vylezla, má dokonce 1971 m.n.m! (pravda, moje startovní pozice byla asi 1600, ale i tak ;) A byl z tama krásný výhled na centrální Slovinsko.V nedělu jsem se přivtěrla (líná huba - holé neštěstí) k výletu na Bohinjské jezero. To je prý největší jezero Slovinska (netvrdil mi tohle někdo už o Cerknickém jezeře? Jako správná informační specialistka jsem si tato tvrzení ověřila a Cerknické je, za dobrých podmínek /chčije a chčije/, skutečně větší). Nachází se kousek od Bledu, ale je mnohem, mnohem hezčí (shodli jsme se s děckama, že by to chtělo ňákou babičku na Bohinji, ke které bychom jezdili. Zkusíme se zeptat Primoža, jestli tam ňákou nemá ;) Průvodce píše, že toto alpské jezero láká ke koupání jen za extrémně horkých dní, ale to ještě nezná Hanu ;) Jak tu byla Zaňa, se kterou jsme se potkali v Chorvatsku a dali jsme si výlet na Krk (takže dovolenou v Chorvatsku už máme za sebou ;), tak když už jsme byly u toho móřa, tak jsme do něj vlezly, nehledě na to, že bylo asi 15° a fučel studený vítr. A pak jsme v tom tréninku na svatoštěpánskou koupačku ve Vltavě trénovaly celý týden (takže jsem se koupala aj ve slovinském móřu, pak v Divjem jezeru, jezeře v Medvodě a taky v nejkratší slovinské řece Jezernici). Takže jsem neváhala a vlezla aj do Bohinjského jezera ;)
Jezero napájí řeka Savica, na které padá i stejnojmenný vodopád. K tomu vedou dvě cesty - jedna placenná pro pussies a druhá neplacená pro horolezce nebo Čechy (kdybychom to viděli zespoda, tak tam pravděpodobně nelezem :D). Hádejte, kterou jsme si vybrali?
Vyšplhali jsme se k vodopádu, abychom se na něj podívali zeshora, respektive jen na jeho zřídlo a pak jsme pokračovali dál a výš k jednomu z triglavkých jezer - Črnomu jezeru (mi ta kupačka v Bohinju nestačila ;) Cesta byla poměrně náročná (ačkoli na mapě je značená normálně), ale dolů jsme ji zvládli ještě dvakrát rychleji, protože se schylovalo k bouřce.
Vzpomněla jsem si na své zážitky z Hochschwabu a vymyslela jsem novou sportovní disciplínu - Alpský běh aneb náročná trasa tam a zpět za poloviční dobu ;) Tož ale stihli jsme to a déšť nás chytil až skoro dole. Jsem pak navrhla, že bychom se mohli jít podívat k tomu vodopádu aj tou normální cestou ("pro vozíčkáře" ;), když už jsme tady, bo beztak už nikdo vstupné vybírat nebude a taky bychom ten vodopád mohli vidět v celé jeho kráse, že (má 78 metrů). A to byla dobrá volba, protože vodopád fakt nádherný a šlo od něho vidět až na jezero.Tož doufám, že najdem nějakého Slovinca s babičkou na Bohinji, protože bych se tam klidně podívala ještě jednou ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat