sobota 26. února 2011

Celje aneb jak jsem se vloupala do hradu

Hana moloděc si řekla, že nebude sidět na žópě a vyrazí někam na výlet, navíc podle plánu pracovní dny - škola, víkend - výlety. Oko mi v průvodci mimo destinací CK Hana (na katalogu se již pracuje) padlo na Cejle, bo je to historicky významné místo (nejřív přišli Keltové. Ty pak nahradili Římané. Římany vyhnali Hunové. Po nich dorazili Slované. Slovany odlifrovali Němci a ty po válce zas komunisti, přičemž využili jejich zákopů k tomu, aby zde pohřbili své odpůrce). Taky je to třetí největší město Slovinska (má ňákých 47 tisíc obyvatel), tak to vypadalo nadějně. Svého času se Cejlu dokonce přezdívalo "druhá Trója". Ale přátelé, je to díra. Za chvílu nemáte co dělat, studentské meníčko mají akorát v Macdonaldu (už to víckrát neudělám, věřte mi) a na nádru nemají čekárnu, kde by se dalo vyzevlit před odjezdem vlaku.
No, ale abych městu úplně nekřivdila, je zde k vidění například záložna navržená Plečnikem (na to jméno ještě párkrát narazíte), dva kláštery, z nichž jeden později sloužil jako vězení, nějaké ty renesanční domy atd. Ovšem historické centrum jsem obešla fakt za chvilu, tak jsem nad mapou vymýšlela, kam bych ještě šla. Přes řeku měl být klášter a poblíž římská svatyně. Klášter jsem našla snadno, na svatyni jsem se ptala několika lidí a nikdo nevěděl. Přitom tam mají těch památek fakt pár, tak by aspoň mohli vědět kde. Například mládežnící, co jsem se jich ptala, to měli hned za rohem. No, ale nakonec jsem to našla sama ;)
Na protějším kopcu se tyčil hrad, tak jsem si nejdřív říkala, že pohled z dálky mi bohatě stačí, kór když mě hrady ňák moc neberou. Tož ale pak jsem si zas řekla, že za svých 9,92, co jsem dala za zpáteční lístek, nepojedu hned zpátky a též bych si neměla ujít místní nejdůležitější atrakci. A ta studentská meníčka se taky sama nespálí.
Zkratkou přes les to bylo 40 minut, ovšem nahoře mě čekalo co? Zavřený hrad. Ale s tím jsem i tak trochu počítala, bo takové věci se mi na výletech stávají. A navíc při pozornější prohlídce vrat jsem zhodnotila, že tou škvírou dole se protáhnu, ňákou tu plazivkovou průpravu už mám a ty gatě jsem beztak chtěla v nedělu prát. Tak jsem se záhy ocitla uvnitř hradeb a jen jsem doufala, že na mě někde nevybafne nějaký pes nebo tak něco. Ale naštěstí ne, tak jsem si hrad prohlédla (doufala jsem, že pojištění Alpen ferein se stahuje i na případný pád z hradeb), když tu se tam objevila nějaká paní. Počítám, že plazivku nezdolávala a druhý vlez, co jsem objevila, vyžadoval pro změnu přelézání, tak si říkám, že nejspíš kastelánka. Sice jsem měla takových 40 let a kilo k dobru, ale kdo ví, co tam mají schované všecko za zbraně, tak jsem se rači zas vytratila.
Večer jsme byli s Irinou a Poláky na tanečního festivalu Gibalnica ve staré elektrárně. Představení bylo celkem šokézní (polonazí až nazí herci, sex s ledním medvědem, transsexualita, homosexualita atd.), ale nic moc víc.

Příště se můžete těšit na další díl ze série Hana-informační specialistka a snad se i dostanu k tomu na net konečně hodit ňáké fotky ;)

1 komentář: